Archive for the ‘Všehochuť’ Category

Kampaň proti amnestii je kampaň proti mě, tvrdí Klaus

TEXT PETICE:

My níže podepsání jsme si plně vědomi toho, že s amnestií vyhlášenou Václavem Klausem už nic moc nenaděláme. Přesto chceme panu prezidentovi, kandidátům na post prezidenta České republiky i médiím dát zřetelně najevo svoji nevoli vůči tomuto rozhodnutí hlavy státu a to už jenom proto, aby si příští „pachatel dobra“ v pozici prezidenta naší země dobře rozmyslel, zda bude následovat příkladu Václava Klause a také propustí 6 000 pravomocně odsouzených zločinců na svobodu.

 

Podobný čin totiž považujeme za výsměch poctivé a nelehké práci českých policistů, státních žalobců a soudců, stejně jako zmaření miliard korun utracených na dopadení, usvědčení a odsouzení dotyčných osob, náhle zproštěných výkonu zaslouženého trestu. Nepovažujeme tento krok za správnou cestu, jak oslavit 20 let naší státnosti, stejně jako si nemyslíme, že by se jednalo o dobrý signál vůči nám slušným občanům.


Petice má událost na Facebooku, do které se můžete přidat, pozvat do ní své přátele anebo diskutovat o této petici: http://www.facebook.com/events/185251838286712/ podepsat můžete zde.

Večerní rozjímání

Posted: 26/11/2012 in Všehochuť

Co je v dnešní době pravda.  Je to vlastnost, pocit nebo snad přesvědčení? Jak může mít každý člověk svou vlastní pravdu, kolik jich je a neznehodnocuje to ty ostatní? Pokud budu tvrdit že 1+1=2 budu mít pravdu, ale nemusím to tak cítit. Pokud budu tvrdit, že svobodná matka živící 2 děti z jedné práce a nesčetně vedlejších výdělků je hrdinka, bude to má pravda ale v očích jiných to tak být nemusí. Pořád slyším, že žijeme v těžké době, ale netvoříme ji snad my? A pokud ano co to o nás vypovídá. Kdy naposledy jste se zastavili a samy sebe pochválili za cokoliv v poklidu, v duchu, v místě, které vám nemůže nikdo vzít. Lidé pořád spěchají, za něčím se honí ať už za úspěchem, penězi, láskou, majetkem či uznáním jenže jsou šťastni?  Samy si neuvědomují, že se tak vydávají na nekonečný běh, jenž obvykle skončí nemocí nebo hůře smrtí. Pokud se kohokoliv na ulici zeptáte, jestli je opravdu šťastný co myslíte, že odpoví. Bude váhat nebo odpoví okamžitě. Nejčastější odpověď asi bude, ano jsem ale mohlo by být lépe. Ale proč? Vždyť přeci každý okamžik kdy můžu zažít něco nového nebo jen čistě žít je přeci sám o sobě naplňující stačí si to uvědomit a nestát jen v tupé zaškatulkovanosti  většiny lidí. Člověk je ale bohužel od přírody ustrašený, bojí se. Může to být strach z ostatních, z nemoci, smrti, ze tmy nebo z něčeho úplně nového. Záleží na tom, že jde o strach. Může být i užitečný ale většinou nám v něčem jen brání a proto je dobré ho překonávat. Otřepaná fráze žít každý den, jako ten poslední má asi něco do sebe a proč taky ne vždyť je to tak jednoduché stačí se nebát vystoupit z řady, brát věci tak jak jsou a užívat si toho co je.